Život je boj, ale stojí za to. (2. časť - Zayn)

Zayn:
Už je to presne 6 rokov, čo som nevidel Ketrin. Ach keby vedela,  ako mi chýba. Možno tú haváriu lietadla neprežila ani ona. Mal som ju tak rád. Nikdy som to nikomu nepovedal, ba ani sám som si to nechcel priznať, ale niečo neskutočné ma na nej priťahovalo. Akási magická sila, alebo čo. Vždy keď som bol s ňou, mal som pocit, akoby mi nič iné nechýbalo. Nebol som hladný, smädný, unavený...všetku energiu mi daroval jej úsmev. Jej vlasy boli také nádherné..vždy voňali za jahodami..A jej oči! Och, tie jej hnedé hlbavé oči. Nikdy som sa na ňu nemohol prestať vinadívať.
Prosím Bože, ak existuješ..prial by som si, aby som ešte niekedy videl Ketrin živú a zdravú..a mohol jej všetky tie roky, čo bola odo mňa vzdialená milóny kilometrov, vynahradiť a konečne jej povedať, čo k nej naozaj cítim.
Aj keď, som ju už dlho nevidel, to, čo k nej cítim sa vôbec nezmenilo. Ešte stále ju milujem...i keď teraz mám Perrie. Aj ju milujem, ale..to, čo cítim ku Ketrin je úplne niečo iné. Nedokážem to ani vysvetliť...
Niall do mňa šťuchol a ja som sa prebral z tuhého premýšľania. "Hej Zayn, žiješ? Pôjdeme spolu do nákupného centra?" spýtal sa ma Niall. Pozrel som sa na ňho.
Sedeli sme u nás doma na pohovke a jedli pizzu. Niall si objednal až 3 a to  všetky zjedol sám! Ako to robí, že je taký chudý? Ja som si dal iba 2 kúsky a to za prvé - musím si dávať pozor na postavu, inak by som musel dať adios svojim úžasným džínsom a za druhé, keď som si spomenul na Ketrin, prešla ma chuť. Možno ona je niekde na ulici sama a nemá, čo do úst, zatiaľ čo ja, sa tu prepchávam a mám pohodlia až-až. V tom mi to doplo. Ak prežila, tak jej jediná rodina bola iba jej krutá teta, ktorá ju strašne nenávidela a vždy ju za všetko trestala. Pamätám si na to, ako mi raz hovorila, že ak by s ňou mala žiť v jednom byte, radšej utečie niekam ďaleko, ďaleko od nej. Och Ketrin..ty moje chúďa..Dúfam, že zostala pri zdravom rozume a nikam neutiekla.
Mal som pocit, ako keby niekto vymenil Zayna, ktorý by iba celé hodiny trávil v nákupnom centre skúšaním kadejakého oblečenia a topánok za úplne iného človeka, ktorý na nakupovanie nechcel ani pomyslieť. "Neviem.., necítim sa dobre." povedal som rýchlo.
"Čože!? Povedal si, že nechceš ísť do nákupného centra? Obvikle ma o to prosíkaš celé hodiny...čo je to s tebou človeče?"
"Nič..ja len..."
"No ták...poď uvidíš, že ti bude lepšie.." potiahol ma za rukáv Niall a ja som za ním poslušne šiel..dúfam, že si nezačne robiť starosti...lebo ak hej..určite to povie Liamovi a ten to začne riešiť...a to by som rozhodne nechcel...



Ketrin:
"Vyhrajte 1 000 000 €! Stačí ak nám darujete 50€, my vám za to dáme vyplňovací papier, potom ho hodíme do žrebovania a možno sa stanete práve vy milonárom! Tak neváhajte a príďte!" vykrikoval muž v elegantnom obleku.
Prechádzala som sa po meste už asi 4 hodiny a rozmýšľala, akoby som sa mohla dostať do Bradfordu. Vtedy mi niečo svitlo..mám nápad! Ale..ak to urobím a nič nevyhrám obetujem takmer posledné peniaze pre nič, za nič..uvažavala som v duchu. Ale pre lásku sa musí obetovať všetko, no nie? Podišla som k pokladnici zaplatila som 50€, vyplnila papier a čakala...čakala..a čakala....to čakanie ma začínalo unavovať..chcela som ísť domov ale v tom, muž v obleku zakričal: "Tak! Tu sú  výsledky žrebovania! Dúfam, že výhru miniete na niečo rozumné!" povaroval ľudí a bla, bla, bla..Kedy už konečne zmlkne? Chcem vedieť konečne výsledky a splniť si svoj sen! Predstavila som si moje stretnutie so Zaynom. Je pekný deň, slnko svieti, vanie príjemný letý vánok..Stojím na moste a obzerám si krajinu, keď v tom sa otočím a zbadám HO. Uhm..ako asi vyzerá? Má rovnaké vlasy ako predtým? Jemné, čierne? A aké sú jeho oči? A čím sa asi živý? Je z neho spevák, tak ako si to vždy prial? Čo keď ma nespozná? Alebo, čo keď nespoznám ja jeho? A možno má už priateľku..presne tak. určite už na mňa zabudol a ja si robím zbytočné nádeje, že na mňa nezabudol a že ma ľúbi, tak ako ja jeho..
Ale predsa len počkám a uvidím, či sa mi do života dostalo aspoň trocha šťastia a vyhrala som sumu peňazí, o ktorej by som mohla iba snívať..
"A víťazom sa stáva....a 1 000 000€ si odnesie....." 

                               A takto nejako si predstavujem ja Ketrin :)

Kiss You (3. část) by *Christy*

,,No konečně, kde si byl tak dlouho?!" zeptal se Liam, když nám otevřel. ,,Pro jídlo tak mě pusť," řekl Niall, odstrčil kousek ode dveří Liama a podržel mi dveře. ,,Děkuju," řekla jsem, když za mnou zavřel. ,,Kdo to je?" hned chtěl vědět Harry. ,,Já jsem Grace..." ,,Je to naše fanynka a prožívá trable..." ,,Tys vzal fanynku k nám domů?!" zeptal se naštvaně Liam. ,,Ano, a nerozkazuj mi, víš co? Tady máš večeři a nemel, ano?" řekl Niall, strčil Liamovi jeho večeři a odešel do jídelny. ,,NIALLE!" zařvali Zayn s Louisem. ,,Kde máš..." Zayn to ani nedořekl, když sem s Harrym a Liamem vešla do jídelny. ,,Tady je jídlo kluci," řekl vesele Harry. ,,Kdo to je?" zeptal se konečně Zayn. ,,To je Grace, naše fanynka.. Viděl jsem ji, jak brečí a pak tam přišel její bratr a pěkně ji vynadal.. Plus, že už u nich nebydlí .. Tak jsem ji nabídnul že tu u nás na pár dní zůstane.." řekl Niall. ,,Jako proč? Víš, že kdyby to zjistili paparazzi, tak by po ní šly?" řekl Liam. ,,Mě to nevadí a jestli chcete, tak já nebudu vycházet," řekla jsem. Kluci se podívali a pak souhlasili, že ven budu chodit v maximálním případě, když to bude nutné. Souhlasila jsem s tím vším.. co jiného jsem měla na vybranou.. ,,Grace? Pojď, půjdu ti ukázat tvůj pokoj," řekl s úsměvem Niall. ,,Wohouuuu" zvolali kluci. Niall mi dal ruku přes rameno abych se nedívala a ukázal na ně fakáče. ,,PUSU, PUSU..." slyšela jsem kluky volat.. ,,Nevšímej si jich, pojď, už budem u tvého pokoje," řekl Niall.

Když jsme vešly do pokoje, užasla jsem. Pokoj byl velký s postelí s nebesy, vlastní koupelna, okno jak vrata od stodoly.. Stála jsem uprostřed pokoje s úžasem a otevřenou pusou. Když to viděl Niall, usmál se a přiblížil se ke mě. Zavřel mi pusu a koukl se mi do očí. ,,Si nádherná.." zašeptal a zajel mi do vlasů. ,,Woow," řekl někdo za námi. ,,Harry? Vysmahni!" řekl Niall ani se neohlédl. ,,Ok, ok, nechám vás hrdli..." ,,KEVINÉÉÉ," vykřikl Louis ještě předtím, než to stačil Harry doříct. ,,Kde je Kevínek, Kevínkůů?" řval Louis, ale to už jsme ho slyšeli za dveřmi. Konečně Harry zavřel dveře. ,,Kde sme to přestali?" řekl Niall. ,,Nialle? Si moc hodný, ale dnes toho na mě bylo moc.. Mohla bych být osamotě?" ,,Ale jistě," řekl docela smutně. ,,Děkuju," řekla jsem a dala mu pusu na tvář. Rozzářil se, políbil mi ruku a odešel. Když jsem osamněla, skočila jsem do postele s nebesy. Všechno se mi hned vyplulo na povrch.. Mámin nový přítel, naštvanej Adrian, bydlím s moji nej kapelou ... Brzy jsem usnula.

*Christy* komentář potěší ;) jestli se vám to líbí, napište jestli má cenu sem dát 4. část ;))

Chcete aby som pisala pribeh ?? :) Ak áno napište do komentu ;)

Kiss You (2. část) by *Christy*

Běžela jsem tak rychle, že jsem viděla jen šmouhy. Doběhla jsem na své oblíbené místo a posadila se. Koukla jsem na měsíc nad hladinou a plakala. ,,Ahoj," ozvalo se za mnou nesměle. Když jsem se otočila, ztuhla jsem. ,,Ehm.. Viděl jsem, jak tu brečíš. Jo.. Málem bych zapomněl, jmenuji se Niall Horan..." ,,A-a-ahoj, j-j-já jsem G-Grace," zakoktala jsem. Tak to by udělala každá fanynka, kdyby před ní stál nějaký člen skupiny One Direction. ,,Ehm.. Můžu si sednout?" zeptal se a usmál se. Hned jsem zapomněla, proč jsem brečela. Jen jsem kývla a on se posadil. Mlčeli jsme a on se díval na měsíc a já taky, jen po očku jsem se koukala na něj. ,,Tak.. Co se stalo, že si brečela? Pokud mi to povíš?" zeptal se, pořád s pohledem na měsíc. Nedokázala jsem nic moc říct, pořád jsem byla v šoku. ,,Grace?!" Otočili jsme se společně. ADRIAN. Co ten tu dělá. ,,Kdo jsi?" zeptal se útočně Adrian. ,,Niall Horan, kdo jsi ty?" řekl Niall a zvedl se. ,,Já jsem Gracin bratr. Niall Horan? Ten ze skupiny One Direction?" řekl Adrian. ,,Ano, jak to víš?" ,,Moje sestra vás poslouchá," ,,Tak proto jsi moc toho nenamluvila. No, mohlo mě to napadnout," řekl Niall a usmál se na mě. ,,Grace? Pojď už domů.. Prosím," řekl Adrian. ,,A proč? Máma si našla někoho jiného.. Ani neví, jak mě to ničí. Na toho chlapa se nechci ani podívat!" odsekla jsem a schovala se za Nialla. Voněl pěkně. ,,Ale já s mámou domácnost neudržíme moc dlouho. Příde banka a zabaví nám dům... Ví, jak tě to ničí, ale musíš se přes to už konečně přenést!" řekl Adrian hlasem, který jsem u něho nezažila. Niall jen přihlížel a nic neříkal. Jen jsem viděla, jak se drží, aby na něho neskočil a neporvali se. ,,Pane bože, vždyť je ti 15! Musíš se chovat jak žena a ne nějaký 5 letý děcko! Já tu dlouho nebudu, když ty budeš brečet!" skoro až křičel. ,,Tak to už by stačilo!" ozval se Niall. ,,Vím, je to vaše věc, ale nebudu tu přihlížet, jak na ni křičíš! A už vůbec ne na naší fanynku!" řekl až s neuvěřitelně klidným hlasem. ,,Nepleť se do toho!" zavrčel Adrian. ,,A víš co? Běž někam Grace! A hlavně pak za náma nepřilez, že tě nikde nechtějí!" řekl a odešel. ,,Skvělí!" řekla jsem. ,,To je takový vždycky?" zeptal se Niall. ,,Ne... Někdy je hodnej, ale asi ho něco kouslo a je protivnej... Ale domů nejdu..." ,,Tak pojď ke mně... Klukům to nebude vadit. Zrovna jsem šel do Nando's pro večeři, ale když jsem tě tu pak viděl.. No, tak deme?" zeptal se. ,,Ano," řekla jsem. Tentokrát jsem byla vděčná za tmu, protože jsem se červenala.

tak prozatím jsem sem přidala dvě části :) komentář potěší a zítra přidám 3. a 4. část :) *Christy*

Život je boj, ale stojí za to (1. časť - Ketrin) By: *NatáLia*

Ahojte, volám sa Natália. 
Mám ešte len 12 rokov, takže neočakávajte od tochto príbehu nič veľkolepé...:D
Hlavné postavy príbehu sú Ketrin a Zayn ale sem tam, niečo napíšem aj z pohľadu ostatných. 
Toľko asi na úvod...dúfam, že sa Vám bude tento príbeh páčiť...:)

Ketrin:
Ahojte, volám sa Ketrin a mám 19 rokov. Ak by som povedala, že som v živote šťastná, klamala by som. A to veľmi. Cítim sa..osamelá. Žijem na Slovensku v hlučnej štvrti, po ktorej sa pohybujú samí kriminálnici a feťáci. Niekedy sa dokonca bojím výsť z bytu.
Usmeje sa niekedy šťastie aj na mňa? Toto sa pýtam každý boží deň.
BOLA SOM ŠŤASTNÁ..mala som všetko po čom som túžila: milujúcu rodinu, peniaze, obrovský dom, priateľov a lásku. Bola som zamilovaná do chlapca menom Zayn. Vyrastali sme spolu. Pamätám si, keď mi mama stále hovorievala, aký sme si boli podobný. Boli sme obidvaja rovnako strelený a rozhodne nás bolo niekedy ťažké umlčať. Všetci nás považovali za brata aj sestru. Pre mňa to však neboli žiadne reči, naozaj som sa niekedy cítila, ako keby bol Zayn môj brat. Boli sme proste nerozlučiteľný. Až jedného dňa, sme sa museli s mamou a otcom odstahovať na Slovensko. Počas cesty však havorovalo lietadlo a ja jediná som prežila. Bolo to strašné...je to strašné. Musela som ísť k mojej tete, ktorá mi robila zo života peklo. Keď som mala 18 utiekla som od nej. Vravela som si, že bude ľahké sa o seba postarať. Avšak nič nebolo také, aké som si vysnívala. Skončila som na ulici. Živila som sa iba z toho čo som našla. Nepoznala som a ani nepoznám, aké to je sedieť za počítačom, za televíziou, aké to je vychutnávať si mnoho chutných jedál..môj život je proste iný, ako niektorých ľudí, ktorý si vôbec nevážia maličkosti a radosti denného života. Čo ja by som dala za to, aby som mohla sedieť na mäkkej zamatovej sedačke, pri teplom krbu, vychutnávajúc si bohato opečené kurča! Pre vás je ťažké odísť na pár dní od počítača. Ak dostanete nejaký darček, ktorý sa vám vôbec nepáči, ihneď vyšilujete a ste nahnevaný. Ale, čo iný ľudia? Napríklad ja? Čo keby nám niekto z vás pomohol? Alebo sa aspoň trocha posnažil pomôcť?
Teraz bývam v malom byte a pracujem ako upratovačka. Hrozí mi, že ma vykopnú a prídem o prácu. To však nemôžem dopustiť. Tento malý byt a táto práca, sú všetko, čo mám. Keďže som utiekla od tety, nemal mi kto platiť školné a to znamená, že som skončila bez vzdelania. Samozrejme, že nejaké základy si ešte pamätám, ale..dnes sa bez poriadneho vzdelania, bez strednej - vysokej a hlavne bez peňazí nepohnete nikam. Budete akoby uväznení v pohyblivom piesku. Niet sa čoho chytiť. Nemáte žiadnu oporu, ktorá by vás vytiahla na jemnú zem. Takto to mám v živote ja.
Kamarátov nemám žiadnych, teda..keď som ešte bývala v Bradforde, bola som..dá sa povedať, že som bola obľúbená. Keďže Trisha - moja mama, bola slávna módna návrhárka a Wiliam - môj otec bol režisér a scénarista, boli sme veľmi bohatý a tak som si mohla dovoliť kupovať to najdrahšie oblečenie. Niekedy, mi niečo navrhla moja mama - prv než sa to dostalo do módnej kolekcie a všetky dievčatá to úplne "žrali". Bola som veselá, ukecaná, šialená baba, ktorej rodičia boli slávni a úspešní. Zo mňa chceli mať vždy speváčku a gitaristku. Viem, že ak by ma videli teraz, určite by na mňa neboli hrdý. Na druhej strane, ak by ešte žili, určite by som nedopadla tak, ako som dopadla. Bola by som pod "ochrannými krídlami" mojich rodičov.
Keď som mala 5 rokov, dostala som svoju prvú gitaru. Pamätám si z neho každučký okamih. Boli to moje posledné Vianoce strávené s rodičmi. Nezabudnuteľné Vianoce, ktoré si budem navždy pamätať a nikdy, za nič na svete ich nevymažem zo svojej hlavy a z môjho srdca.

25.12.2000
Bolo vianočné ráno. Vyhrabala som sa zo svojej obrovkej postele s fialovým baldachýnom a posadila sa. Chvíľu som si len tak spievala známu pieseň od Mariah Carey: All I Want For Christmas Is You a vdychovala do seba mamin parfém od CoCo Chanel, ktorý bol cítiť až do mojej detskej izby. Pozrela som sa von oknom a sledovala, ako jemné snehové vločky padajú na zem a spolu vytvárajú akúsi bielu prikrývku. A v tom som si to uvedomila. "Sú Vianoce!" vykríkla som a rýchlo som sa poponáhľala pozobúdzať rodičov. Obidvaja sa ťarchavo, ale s tajuplným úsmevom zobudili a poločne sme zišli zo schodov a šli do obývačky. Každý rodič ma držal z jednej strany a ja som vedela, že toto je najkraší darček na svete.
Mala som všetko, na čo som si len mohla spomenúť a teraz..teraz nemám nič.
Musím sa však s tým zmieriť a žiť ďalej. Vždy, keď mi je zle a nemôžem ísť ďalej, spomeniem si na Zayna a na to aké to bolo, keď sme sa spolu hrávali a...teraz už ani neviem, či vôbec žije....ak by sa naskytla príležitosť, tak by som sa vrátila do Londýna..rada by som ho zase videla..živého...rada by som chcela oskúšať aké je to..mať znova niekoho rád - možno i milovať. Dúfam, že on na mňa tiež nezabudol..♥
Páči sa Vám tento príbeh?
Mám v ňom pokračovať? :)
Prosím, napíšte svoj názor..:D

Kiss You (1. část) by *Christy*

takže příběh s Niallem :) snad se bude líbit :)

,,Grace, pojď na večeři!'' volala máma. ,,Mno jo, už jdu!'' řekla jsem. Táákže, jmenuju se Grace Evans. Je mi 15 a chodím ještě do základní školy v Londýně. Měla jsem odklad a tak jsem v 9 třídě mezi smými tupci. ,,Tak jdeš? Budeš to mít studené.." ,,Už jdu!" a šla jsem. Slezla jsem schody a usadila se naproti bráchovi. ,,Adriane jez!" napomenula bráchu máma. Ano, jmenuje se Adrian a je o 3 roky starší. Máma se jmenuje Elisabeth a tátu nemáme. Zemřel, když mi bylo 5. Brácha se má, ten ho znal líp. Ale když si na něho vzpomenu, je tu naštěstí pro mě. ,,To jenom budeš koukat do misky, Grace?" zeptala se máma. ,,Co? Né, jen sem se zamyslela," odpověděla a zabořila lžíci do müsli. ,,Na tátu?" zeptala se máma. ,,Ne, na zítřejší test z matiky," zalhala jsem. ,,Ok," řekla máma a vzala si na vidličku vajíčka. Když jsem dojedla, odnesla jsem misku do kuchyně a šla do mého pokoje. Zavřela jsem a rozbrečela. Táta mi hodně chybí, ale vím, že musím být silná. Koukla jsem se na plakáty s One Direction a hned sem se cítila líp. Ano, jsem Directionka a nejvíc se mi líbí Niall. Koukla jsem se na Nialla a jakoby říkal: ,,Jsem tu s tebou, nebreč," tak jsem se zklidnila. ,,Grace?" zaklepal Adrian. ,,Co chceš?" řekla jsem. ,,Otevři," tak jsem otevřela. Hned mě objal a šeptem říkal: ,,Dej na jevo své emoce, já vím, že ti táta chybí, ale jsem tu s tebou. Mám tě rád, jen se vybreč," řekl a hladil mě po zádech. Rozbrečela jsem se mu na rameno. ,,Šššš.. už je to dobrý, táta kouká z nebe a je na tebe hrdý," utěšoval mě.
 Po chvilce jsme se normálně bavili. Začal mě lochtat. ,,Né, už zase?" řekla jsem se smíchem. ,,No, takhle se mi líbíš. Směj se," a nepřestával lochtat. ,,Grace? Adriane? Můžete na chvilku dolů?" zavolala máma. Adrian mě přestal lochtat a šel za mámou, já pak také. ,,Ano, mami?" řekla jsem. ,,Víte, jsem dlouho sama a sama tuhle domácnost nemůžu udržet.. Máme hodně dluhů.. A tak jsem si dala pár inzerátu a seznámila se s celkem fajn chlapem.." ,,Ne! Tátovo místo nemůžeš jen tak nahradit!" řekla jsem se slzami na krajíčku. ,,Grace.. Vždyť víš, jak sme na tom mizerně.." ,,NE! TÁTOVO MÍSTO NIKDO NIKDY NENAHRADÍ!" vykřikla jsem, otevřela dveře a vyběhla do tmy. ,,GRACE!" volal Adrian, ale sám věděl, že mě nedohoní.
*Christy* :) komentář potěší ;))

New Life ♥ (1. část)

První část příběhu o Niallovi, doufám, že si ho přečtete :) 
„10, 9, 8, 7, 6, 5, 4, 3, 2, 1! Šťastný nový rok!“ Všichni jsme stáli na naší zahradě a slavili nový rok. Každý se s každým líbal, objímal a já seděla se svým psem Jamiem u dveří do domu. Možná to vypadá, že si stěžuju a vadí mi to, Naopak! Akorát si ušetřím bolest a trápení při loučení. Zítra totiž odlétám za sestřenicí Danielle do Londýna. Zatím to je na pár týdnů, ale myslím, že tamstejně nakonec zůstanu. „Šťastný nový rok, Kar,“ sedl si vedle mě Adam. Jsme nejlepší kamarádi. Ostatním připadá, že možná ještě něco víc, ale my to tak necítíme. „Tobě taky, Ady.“ Najednou se ke mně naklonil a dal mi pusu. „To bylo co?“ Řekla jsem s úsměvem. „To byla novoroční pusa pro mou nejlepší kamarádku,“ podíval se na mě jedním z jeho dokonalých pohledů a já myslela, že mu dám jednu i já. „Budeš mi chybět.“ „To ty mě taky,“ najednou se mi z oka vykutálela malá slza. Adam ji k mému neštěstí bohužel uviděl. „Pojď sem,“ natáhl se ke mně a obejmul mě. Zabořila jsem se mu do ramene a vdechovala jeho vůni. „Kdo mě bude objímat, když budu smutná, vybírat se mnou oblečení, poslouchat písnička a dělat blbosti? S kým tam budu?“ Ptala jsem se ho. „Přijedu za tebou a..budeme si pořád volat. Slibuju!“ Odtáhla jsem se od něj a rozhlédla se kolem sebe. „Dobrou…Dobré ráno lidi!“ Začala jsem se smát. Vešla jsem do dvěří s Jamiem v patách, chytla Adama za ruku a šli jsme po schodech nahoru do mého pokoje. Rozpustila jsem si vlasy, vyslekla mikinu a tepláky a šla za Adamem. Stáhla jsem mu tričko, potom i to moje. Začal se ke mně přibližovat. „Nemám pyžamo, všechno mám už sbaleno!“ Adam se smutně podíval: „Jasně, vždyť já..no..“ Vlezla jsem si do postele a on za mnou. 
Ráno jsem se probudila a Adam tady neležel. Vstala jsem a šla do kuchyně. Tam už to vonělo. „Dobré ráno,“ řekla máma a položila na stůl ovocný salát. „Děkuju maminko,“ obejmula jsem ji a dala malou pusu na tvář. Sedla jsem si ke stolu a podívala se na Adama. „Dobré ráno!“ Něco zakňučel a dál se věnoval jídlu.
Po snídani jsem si šla sbalit poslední věci jako můj macbook, telefon, kartáček na zuby a nachystala se. V 10 hodin už jsem byla nachystaná k odjezdu. „Jamie!!“ Zakřičela jsem a moje malé štěňátko bylo do minuty u mě. Poškrábala jsem ho za ouškem a dala malou pusinku. „Tak jedeme?“ Přišel do chodby táta. „Jasně,“ řekl Adam, vzal jeden z mých kufrů, dvě tašky a vyšel k autu. Táta vzal další kufr a šel. Máma vzala poslední tašku a taky odešla, já vzala z věšáku svůj kabát, Jamieho do náruče, kabelku a vyšla z domu.
Na letišti jsem mi vzali všechny kufry i Jamieho a já se začala loučit. „Ahoj tati, budeš mi chybět,“ byl to právě on, ten který mi bude chybět nejvíc. S mámou to bylo rychlejší. Přišla jsem k Adamovi a obejmula ho. „Zavolej hned jak přijedeš!“ „Neboj se,“ Podívala jsem se mu do očí a usmála se. Dali jsme si pusu, já ještě jednou všem zamávala a šla do letadla. Sedla si, dala sluchátka a usnula.
Dočetli jste až sem? Super. Like nebo komentář potěší :) -Dani